Každý se u nás živí tím, co umí. Totiž vlastně by tomu tak mělo být. A zatímco se do řad pouhých zaměstnanců může nejednou dostat i někdo, kdo to prováděné nebo možná také vůbec nic neumí, pak těmi, pro které bez výjimky platí, že dělají to, v čem jsou dobří, jsou soukromí podnikatelé. Čímž jim nenadbíhám, jenom konstatuji fakt.
Proč je tomu tak? Je to vlastně docela prosté. V soukromém podnikání nemá člověk nikdy nic jisté, a pokud by se do toho tedy pustil někdo, kdo to nezvládá, velice rychle by zkrachoval. A mezi skutečnými podnikateli jsou tak ti, kteří prokazatelně umí, kteří mají co nabídnout.
Ano, je tomu tak. Soukromé podnikání je nejistou branží, nikdo tu nemá žádnou záruku, že se mu vždy povede dobře, a proto se do toho pouštějí jenom ti, kdo jsou si jisti nebo aspoň věří tomu, že ve svém zvoleném oboru uspějí.
Zatímco tu ale příjmy jisté nejsou, mohou si být soukromníci jisti tím, že se jim tu za jejich snahu dostane i pozitiv, která zaměstnanci postrádají. Především je to skutečnost, že podnikatel pracuje (kromě povinných odvodů a výdajů) jenom sám na sebe a může s i tak vydělat třeba i takové peníze, o jakých se nikomu jinému nemůže ani zdát.
Kromě možných vysokých zisků pak je výsadou podnikatelů třeba i to, že mohou pracovat podle svého vlastního uvážení, že mohou dělat, co a jak chtějí, že mohou setrvávat u jednoho typu podnikání i přelétat z jedné činnosti ke druhé…
Prostě je podnikání něčím, co může i nemusí dělat člověku dobře, co může i nemusí být výhodné, co může skončit životem v bohatství i v bídě. Což podnikatel někdy může, ale někdy bohužel také nemusí být schopen ovlivnit.
Každopádně je ale dobře, že jsou mezi námi i lidé, kteří se tomuto věnují. Protože my starší ještě dobře pamatujeme, jak to u nás vypadalo, když byli podnikatelé zakázaní. A můžeme být rádi, že tito zaplnili díry na trhu.
