Ačkoliv se kryptoměnami stejně jako jakýmikoliv jinými penězi platí, jsou tyto od běžných peněz dost odlišné. A to proto, že jde o typ digitální měny či elektronických peněz, které si nelze nej tak strčit do peněženky nebo kapsy či zašít do slamníku. Takové měny jsou vytvářeny elektronicky s využitím asymetrické kryptografie, tedy šifrování.
O zavádění kryptoměn se lidé pokoušeli již v polovině minulého století, a mělo jít o speciální elektronický platební nástroj, kterým by se prováděly rychlé platby v reálném čase, a to i v globálním měřítku. Tehdy ovšem nešlo o žádnou plnohodnotnou náhradu skutečných peněz, kryptoměny tehdy byly vlastně pouhými alternativami šeků, směnek nebo platebních karet.
Dnešní kryptoměny se vyznačují především nepřítomností centrální autority. Jsou decentralizované, globální, momentálně neprolomitelné, anonymní či alespoň zdánlivě anonymní a transparentní a obejdou se bez prostředníků a nejednou i bez poplatků za prováděné transakce.
To znamená, že u nich neexistuje žádná centrální banka a do takových měn nemohou zasahovat ani vlády, ani jiné instituce. Kryptoměny se posílají přímo mezi uživateli, bez nutnosti použít k podobným transakcím nějakou finanční instituci, a to bezodkladně kamkoliv po světě, a to aniž by člověk musel někomu sdělovat své citlivé informace.
Kryptoměny však mají pochopitelně i svou odvrácenou stránku, jíž je v nejednom případě třeba vysoká energetická spotřeba některých z nich, nebo zodpovědnost každého vlastníka kryptoměny za zabezpečení a management jeho kryptoměny.
Kryptoměny si lze koupit ve specializovaných směnárnách nebo na burze, české stejně jako zahraniční, případně v takzvaných bitcoinmatech.
Využívat kryptoměny tak může hypoteticky kdokoliv z nás. A určitě je tu hodně alternativ. Vybírat totiž můžeme z řádově šesti tisícovek různých kryptoměn.
