Když chce člověk bydlet, může si vybírat z mnoha nejrůznějších nabídek. Snad každý u nás dokáže mezi tím nabízeným nalézt to, co by mu nejlépe vyhovovalo, co by odpovídalo jeho potřebám a touhám. Ovšem fakt, že se něco takového nabízí, rozhodně neznamená, že si to ten, kdo po tom touží, i pořídí. Problémem jsou totiž obvykle ceny takových nabízených nemovitostí, jež značně převyšují možnosti lidí, kteří se po bydlení shánějí.
Co si budeme povídat, že? Ceny nemovitostí se počítají přinejmenším v řádech milionů, a takové částky jen tak někdo nenašetří a často ani neuvidí pohromadě. Všichni víme, kolik si našinci obvykle vydělávají a jaké jsou jejich životní náklady.
A tak by se teoreticky měla naprostá většina našinců rozloučit s představou, že bude mít někdy svůj vlastní byt nebo dokonce dům. Na to prostě většina z nás při běžném životním stylu našetřit nemůže. A kdo peníze nemá, ten přece nemůže ani nakupovat.
Jenže fakta ukazují, že si i lidé, kteří nejsou milionáři, nejednou své nemovitosti kupují. Dávají za ně ony velké částky, a to jenom proto, aby svou nemovitost vlastnili.
A odkud dotyční takové velké peníze, které se nedají jen tak našetřit, berou? Je to prosté. Dotyční si berou hypotéky, tedy půjčky určené právě na financování koupě nemovitosti do vlastnictví.
U takové hypotéky si člověk prostě vyhlédne objekt, zažádá si o její poskytnutí, a pokud dokáže prokázat schopnost splácet a dá poskytovateli takové půjčky do zástavy nemovitost, uspěje. A může si dům nebo byt koupit.
Jistě, v takové chvíli ona nemovitost obvykle ještě novému majiteli nepatří, protože je až do úplného splacení hypotéky zástavou poskytovateli půjčky, ale kupující si ji už může užívat, jako by tato byla skutečně jeho. A když pak po dlouhých letech dotyčný vše splatí, má konečně svou vlastní nemovitost. Která je tím nejideálnějším představitelným bydlením.
