Blog

Je už vlastně docela běžnou věcí, že nám média čas od času představí nějakou tu někdy stručnější a někdy naopak klidně i hodně podrobnou statistiku týkající se inflace. Lidem se tu prostě předhodí nějaká ta čísla a procenta a tím to nejednou skončí. Protože je jenom málo našinců, kteří by se nad těmito údaji nějak pozastavovali, zamýšleli se a vyvozovali z nich nějaké důsledky. Prostě je tu nějaká ta inflace a tím to končí.

Jako třeba nyní. Podle posledních zveřejněných čísel od Českého statistického úřadu u nás prostě spotřebitelské ceny v srpnu ve srovnání se srpnem loňského roku vzrostly o 3,3 procenta. Což je daleko více než ‚zdravá inflace‘, již nám kdysi naordinovala a svým tištěním peněz zavinila sociálně demokratická vláda.

Jestli prý nás mohlo něco v tomto srpnu těšit, bylo to zlevnění zeleniny včetně brambor. Nepatrně si pak kupující polepšili i v záležitostech jako ovoce, oblečení a obuv.

Naopak nás ve zmíněném měsíci nepotěšily zdražující pohonné hmoty, automobily, stravování a ubytování, vepřové maso, vejce, lihoviny a pivo.

A co tato inflace ve své podstatě znamená? Přece to, co je nemilé každému z nás. Jde o skutečnost, že při placení musíme sahat stále hlouběji do kapsy. Že se znehodnocují naše úspory a rostou výdaje, na které si dnes mnozí nemají jak vydělat. Protože víme, kam to tato země v uplynulém půlroce, a nejen v uplynulém půlroce, ekonomicky dotáhla.

Podle hlavního ekonoma ING Bank Jakuba Seidlera je letošní inflace překvapivě vysoká, a to hlavně kvůli potravinám, bydlení, alkoholu a tabákovým výrobkům, doplácíme i na březnové až květnové oslabení naší měny, což zdražilo dovoz. A na situaci se podepisuje i přehřátá ekonomika z předkoronavirové doby, i to, že díky vládní podpoře udržování zaměstnanosti zůstala veřejnost relativně solventní a obchodníci tak mohli nadsadit ceny.

A tak zatímco měla EU v červenci inflaci 0,9 %, my skoro čtyřnásobně vyšší. Ti, kdo si šetří nebo nakupují, přišli jen za uplynulý rok na každé stokoruně o víc než tři koruny. A stěží se lze utěšovat tím, že už aspoň nejsme nejhorší z celé EU, že je na tom aspoň Polsko ještě o něco hůř.

Je už vlastně docela běžnou věcí, že nám média čas od času představí nějakou tu někdy stručnější a někdy naopak klidně i hodně podrobnou statistiku týkající se inflace. Lidem se tu prostě předhodí nějaká ta čísla a procenta a tím to nejednou skončí. Protože je jenom málo našinců, kteří by se nad těmito údaji nějak pozastavovali, zamýšleli se a vyvozovali z nich nějaké důsledky. Prostě je tu nějaká ta inflace a tím to končí.

Jako třeba nyní. Podle posledních zveřejněných čísel od Českého statistického úřadu u nás prostě spotřebitelské ceny v srpnu ve srovnání se srpnem loňského roku vzrostly o 3,3 procenta. Což je daleko více než ‚zdravá inflace‘, již nám kdysi naordinovala a svým tištěním peněz zavinila sociálně demokratická vláda.

Jestli prý nás mohlo něco v tomto srpnu těšit, bylo to zlevnění zeleniny včetně brambor. Nepatrně si pak kupující polepšili i v záležitostech jako ovoce, oblečení a obuv.

Naopak nás ve zmíněném měsíci nepotěšily zdražující pohonné hmoty, automobily, stravování a ubytování, vepřové maso, vejce, lihoviny a pivo.

A co tato inflace ve své podstatě znamená? Přece to, co je nemilé každému z nás. Jde o skutečnost, že při placení musíme sahat stále hlouběji do kapsy. Že se znehodnocují naše úspory a rostou výdaje, na které si dnes mnozí nemají jak vydělat. Protože víme, kam to tato země v uplynulém půlroce, a nejen v uplynulém půlroce, ekonomicky dotáhla.

Podle hlavního ekonoma ING Bank Jakuba Seidlera je letošní inflace překvapivě vysoká, a to hlavně kvůli potravinám, bydlení, alkoholu a tabákovým výrobkům, doplácíme i na březnové až květnové oslabení naší měny, což zdražilo dovoz. A na situaci se podepisuje i přehřátá ekonomika z předkoronavirové doby, i to, že díky vládní podpoře udržování zaměstnanosti zůstala veřejnost relativně solventní a obchodníci tak mohli nadsadit ceny.

A tak zatímco měla EU v červenci inflaci 0,9 %, my skoro čtyřnásobně vyšší. Ti, kdo si šetří nebo nakupují, přišli jen za uplynulý rok na každé stokoruně o víc než tři koruny. A stěží se lze utěšovat tím, že už aspoň nejsme nejhorší z celé EU, že je na tom aspoň Polsko ještě o něco hůř.

Je už vlastně docela běžnou věcí, že nám média čas od času představí nějakou tu někdy stručnější a někdy naopak klidně i hodně podrobnou statistiku týkající se inflace. Lidem se tu prostě předhodí nějaká ta čísla a procenta a tím to nejednou skončí. Protože je jenom málo našinců, kteří by se nad těmito údaji nějak pozastavovali, zamýšleli se a vyvozovali z nich nějaké důsledky. Prostě je tu nějaká ta inflace a tím to končí.

Jako třeba nyní. Podle posledních zveřejněných čísel od Českého statistického úřadu u nás prostě spotřebitelské ceny v srpnu ve srovnání se srpnem loňského roku vzrostly o 3,3 procenta. Což je daleko více než ‚zdravá inflace‘, již nám kdysi naordinovala a svým tištěním peněz zavinila sociálně demokratická vláda.

Jestli prý nás mohlo něco v tomto srpnu těšit, bylo to zlevnění zeleniny včetně brambor. Nepatrně si pak kupující polepšili i v záležitostech jako ovoce, oblečení a obuv.

Naopak nás ve zmíněném měsíci nepotěšily zdražující pohonné hmoty, automobily, stravování a ubytování, vepřové maso, vejce, lihoviny a pivo.

A co tato inflace ve své podstatě znamená? Přece to, co je nemilé každému z nás. Jde o skutečnost, že při placení musíme sahat stále hlouběji do kapsy. Že se znehodnocují naše úspory a rostou výdaje, na které si dnes mnozí nemají jak vydělat. Protože víme, kam to tato země v uplynulém půlroce, a nejen v uplynulém půlroce, ekonomicky dotáhla.

Podle hlavního ekonoma ING Bank Jakuba Seidlera je letošní inflace překvapivě vysoká, a to hlavně kvůli potravinám, bydlení, alkoholu a tabákovým výrobkům, doplácíme i na březnové až květnové oslabení naší měny, což zdražilo dovoz. A na situaci se podepisuje i přehřátá ekonomika z předkoronavirové doby, i to, že díky vládní podpoře udržování zaměstnanosti zůstala veřejnost relativně solventní a obchodníci tak mohli nadsadit ceny.

A tak zatímco měla EU v červenci inflaci 0,9 %, my skoro čtyřnásobně vyšší. Ti, kdo si šetří nebo nakupují, přišli jen za uplynulý rok na každé stokoruně o víc než tři koruny. A stěží se lze utěšovat tím, že už aspoň nejsme nejhorší z celé EU, že je na tom aspoň Polsko ještě o něco hůř.

Je už vlastně docela běžnou věcí, že nám média čas od času představí nějakou tu někdy stručnější a někdy naopak klidně i hodně podrobnou statistiku týkající se inflace. Lidem se tu prostě předhodí nějaká ta čísla a procenta a tím to nejednou skončí. Protože je jenom málo našinců, kteří by se nad těmito údaji nějak pozastavovali, zamýšleli se a vyvozovali z nich nějaké důsledky. Prostě je tu nějaká ta inflace a tím to končí.

Jako třeba nyní. Podle posledních zveřejněných čísel od Českého statistického úřadu u nás prostě spotřebitelské ceny v srpnu ve srovnání se srpnem loňského roku vzrostly o 3,3 procenta. Což je daleko více než ‚zdravá inflace‘, již nám kdysi naordinovala a svým tištěním peněz zavinila sociálně demokratická vláda.

Jestli prý nás mohlo něco v tomto srpnu těšit, bylo to zlevnění zeleniny včetně brambor. Nepatrně si pak kupující polepšili i v záležitostech jako ovoce, oblečení a obuv.

Naopak nás ve zmíněném měsíci nepotěšily zdražující pohonné hmoty, automobily, stravování a ubytování, vepřové maso, vejce, lihoviny a pivo.

A co tato inflace ve své podstatě znamená? Přece to, co je nemilé každému z nás. Jde o skutečnost, že při placení musíme sahat stále hlouběji do kapsy. Že se znehodnocují naše úspory a rostou výdaje, na které si dnes mnozí nemají jak vydělat. Protože víme, kam to tato země v uplynulém půlroce, a nejen v uplynulém půlroce, ekonomicky dotáhla.

Podle hlavního ekonoma ING Bank Jakuba Seidlera je letošní inflace překvapivě vysoká, a to hlavně kvůli potravinám, bydlení, alkoholu a tabákovým výrobkům, doplácíme i na březnové až květnové oslabení naší měny, což zdražilo dovoz. A na situaci se podepisuje i přehřátá ekonomika z předkoronavirové doby, i to, že díky vládní podpoře udržování zaměstnanosti zůstala veřejnost relativně solventní a obchodníci tak mohli nadsadit ceny.

A tak zatímco měla EU v červenci inflaci 0,9 %, my skoro čtyřnásobně vyšší. Ti, kdo si šetří nebo nakupují, přišli jen za uplynulý rok na každé stokoruně o víc než tři koruny. A stěží se lze utěšovat tím, že už aspoň nejsme nejhorší z celé EU, že je na tom aspoň Polsko ještě o něco hůř.

Je už vlastně docela běžnou věcí, že nám média čas od času představí nějakou tu někdy stručnější a někdy naopak klidně i hodně podrobnou statistiku týkající se inflace. Lidem se tu prostě předhodí nějaká ta čísla a procenta a tím to nejednou skončí. Protože je jenom málo našinců, kteří by se nad těmito údaji nějak pozastavovali, zamýšleli se a vyvozovali z nich nějaké důsledky. Prostě je tu nějaká ta inflace a tím to končí.

Jako třeba nyní. Podle posledních zveřejněných čísel od Českého statistického úřadu u nás prostě spotřebitelské ceny v srpnu ve srovnání se srpnem loňského roku vzrostly o 3,3 procenta. Což je daleko více než ‚zdravá inflace‘, již nám kdysi naordinovala a svým tištěním peněz zavinila sociálně demokratická vláda.

Jestli prý nás mohlo něco v tomto srpnu těšit, bylo to zlevnění zeleniny včetně brambor. Nepatrně si pak kupující polepšili i v záležitostech jako ovoce, oblečení a obuv.

Naopak nás ve zmíněném měsíci nepotěšily zdražující pohonné hmoty, automobily, stravování a ubytování, vepřové maso, vejce, lihoviny a pivo.

A co tato inflace ve své podstatě znamená? Přece to, co je nemilé každému z nás. Jde o skutečnost, že při placení musíme sahat stále hlouběji do kapsy. Že se znehodnocují naše úspory a rostou výdaje, na které si dnes mnozí nemají jak vydělat. Protože víme, kam to tato země v uplynulém půlroce, a nejen v uplynulém půlroce, ekonomicky dotáhla.

Podle hlavního ekonoma ING Bank Jakuba Seidlera je letošní inflace překvapivě vysoká, a to hlavně kvůli potravinám, bydlení, alkoholu a tabákovým výrobkům, doplácíme i na březnové až květnové oslabení naší měny, což zdražilo dovoz. A na situaci se podepisuje i přehřátá ekonomika z předkoronavirové doby, i to, že díky vládní podpoře udržování zaměstnanosti zůstala veřejnost relativně solventní a obchodníci tak mohli nadsadit ceny.

A tak zatímco měla EU v červenci inflaci 0,9 %, my skoro čtyřnásobně vyšší. Ti, kdo si šetří nebo nakupují, přišli jen za uplynulý rok na každé stokoruně o víc než tři koruny. A stěží se lze utěšovat tím, že už aspoň nejsme nejhorší z celé EU, že je na tom aspoň Polsko ještě o něco hůř.