Blog

  • Práce je práce

    Práce je práce


    Neřeknu nic nového, když prohlásím, že lidé vesměs dělají jen neradi to, co dělat musí. A proto se v mnoha případech netěší všeobecné přízni ani práce. I do práce totiž jak známo chodíme především z donucení, a to ať už nás do ní někdo nahání osobně nebo se jí musíme oddávat pod tlakem skutečnosti, že bychom bez ní neměli peníze, a tedy nemohli vést normální život.
    Někdo z nás tak sice chodí do práce rád, většinou se nám tato ale tu více a tu méně příčí. Někdy nám tato dělá dobře, někdy jsme z ní trochu otrávení a někdy nám tato třeba i leze na mozek a nejraději bychom s ní sekli, jen kdyby se nám nabídlo něco lepšího, něco, co bychom dělali raději.

    řemeslníci figurky

    Ale pracovat je prostě třeba. A když už se této činnosti máme věnovat, a to po věru dlouhou řadu let, měli bychom usilovat o to, abychom nalezli to, co nám nejvíce vyhovuje, respektive alespoň co nejméně nevyhovuje. Abychom se z toho nezbláznili.
    Dnes už si naštěstí můžeme vybírat více než dříve. Dnes už můžeme být daleko mobilnější než za totality, dnes už nesehrává při rozhodování o umístění kádrový posudek a zpravidla ani politická nebo jiná příslušnost a angažovanost. A také je tu daleko širší paleta možných rekvalifikací, dodatečného vzdělávání. Máme možnost pracovat u nás i v nejednom zahraničí a je na výběr z daleko různorodějších zaměstnavatelů. A také tu není povinnost pracovat, takže nevyhovuje-li nám snad stávající nabídka, můžeme klidně i na nějakou dobu pracovní proces opustit, než se najde to pravé nebo aspoň vyhovující.

    práce v kuchyni

    A proto není důvod prací jako takovou opovrhovat. Protože kdo chce, vesměs něco aspoň trochu únosného sežene. Jen si je třeba uvědomit, že nesmíme být nedostatečně sebekritičtí. Protože si při volbě práce vybíráme nejenom my z volných pracovních pozic, ale vybírají si i zaměstnavatelé ze zájemců o konkrétní post. A ne vždy můžeme být těmi nejlepšími, na něž se tu štěstí usměje.

  • Práce je práce

    Práce je práce


    Neřeknu nic nového, když prohlásím, že lidé vesměs dělají jen neradi to, co dělat musí. A proto se v mnoha případech netěší všeobecné přízni ani práce. I do práce totiž jak známo chodíme především z donucení, a to ať už nás do ní někdo nahání osobně nebo se jí musíme oddávat pod tlakem skutečnosti, že bychom bez ní neměli peníze, a tedy nemohli vést normální život.
    Někdo z nás tak sice chodí do práce rád, většinou se nám tato ale tu více a tu méně příčí. Někdy nám tato dělá dobře, někdy jsme z ní trochu otrávení a někdy nám tato třeba i leze na mozek a nejraději bychom s ní sekli, jen kdyby se nám nabídlo něco lepšího, něco, co bychom dělali raději.

    řemeslníci figurky

    Ale pracovat je prostě třeba. A když už se této činnosti máme věnovat, a to po věru dlouhou řadu let, měli bychom usilovat o to, abychom nalezli to, co nám nejvíce vyhovuje, respektive alespoň co nejméně nevyhovuje. Abychom se z toho nezbláznili.
    Dnes už si naštěstí můžeme vybírat více než dříve. Dnes už můžeme být daleko mobilnější než za totality, dnes už nesehrává při rozhodování o umístění kádrový posudek a zpravidla ani politická nebo jiná příslušnost a angažovanost. A také je tu daleko širší paleta možných rekvalifikací, dodatečného vzdělávání. Máme možnost pracovat u nás i v nejednom zahraničí a je na výběr z daleko různorodějších zaměstnavatelů. A také tu není povinnost pracovat, takže nevyhovuje-li nám snad stávající nabídka, můžeme klidně i na nějakou dobu pracovní proces opustit, než se najde to pravé nebo aspoň vyhovující.

    práce v kuchyni

    A proto není důvod prací jako takovou opovrhovat. Protože kdo chce, vesměs něco aspoň trochu únosného sežene. Jen si je třeba uvědomit, že nesmíme být nedostatečně sebekritičtí. Protože si při volbě práce vybíráme nejenom my z volných pracovních pozic, ale vybírají si i zaměstnavatelé ze zájemců o konkrétní post. A ne vždy můžeme být těmi nejlepšími, na něž se tu štěstí usměje.

  • Práce je práce

    Práce je práce


    Neřeknu nic nového, když prohlásím, že lidé vesměs dělají jen neradi to, co dělat musí. A proto se v mnoha případech netěší všeobecné přízni ani práce. I do práce totiž jak známo chodíme především z donucení, a to ať už nás do ní někdo nahání osobně nebo se jí musíme oddávat pod tlakem skutečnosti, že bychom bez ní neměli peníze, a tedy nemohli vést normální život.
    Někdo z nás tak sice chodí do práce rád, většinou se nám tato ale tu více a tu méně příčí. Někdy nám tato dělá dobře, někdy jsme z ní trochu otrávení a někdy nám tato třeba i leze na mozek a nejraději bychom s ní sekli, jen kdyby se nám nabídlo něco lepšího, něco, co bychom dělali raději.

    řemeslníci figurky

    Ale pracovat je prostě třeba. A když už se této činnosti máme věnovat, a to po věru dlouhou řadu let, měli bychom usilovat o to, abychom nalezli to, co nám nejvíce vyhovuje, respektive alespoň co nejméně nevyhovuje. Abychom se z toho nezbláznili.
    Dnes už si naštěstí můžeme vybírat více než dříve. Dnes už můžeme být daleko mobilnější než za totality, dnes už nesehrává při rozhodování o umístění kádrový posudek a zpravidla ani politická nebo jiná příslušnost a angažovanost. A také je tu daleko širší paleta možných rekvalifikací, dodatečného vzdělávání. Máme možnost pracovat u nás i v nejednom zahraničí a je na výběr z daleko různorodějších zaměstnavatelů. A také tu není povinnost pracovat, takže nevyhovuje-li nám snad stávající nabídka, můžeme klidně i na nějakou dobu pracovní proces opustit, než se najde to pravé nebo aspoň vyhovující.

    práce v kuchyni

    A proto není důvod prací jako takovou opovrhovat. Protože kdo chce, vesměs něco aspoň trochu únosného sežene. Jen si je třeba uvědomit, že nesmíme být nedostatečně sebekritičtí. Protože si při volbě práce vybíráme nejenom my z volných pracovních pozic, ale vybírají si i zaměstnavatelé ze zájemců o konkrétní post. A ne vždy můžeme být těmi nejlepšími, na něž se tu štěstí usměje.

  • Dobro a zlo jménem daně

    Dobro a zlo jménem daně


    Bez daní se snad žádný normální stát neobejde. Tyto je třeba vybírat, aby se za tyto prostředky zajistil chod instituce zvané stát, aby bylo z čeho zaplatit politiky, státní úředníky, bezpečnostní složky, vězeňství, část školství či zdravotnictví a podobně. Díky daním žijí nezaměstnaní, sociálně slabí i takzvaně sociálně slabí, nemocní, penzisté a zčásti i děti, z daní se financuje ekologie a infrastruktura…

    postavy a peníze

    Daní pak existuje celá řada druhů. Doléhají na kdeco, co alespoň nepatrně souvisí s financemi nebo majetkem. Člověk si něco vydělá a rázem mu část seberou na daních, člověk si něco koupí a rázem je mu za tento počin rovněž něco strženo, ať už ve viditelné nebo skryté formě.

    Někdy platí člověk daně přímo, někdy je za něj hradí nějaký jiný plátce, jenž mu je posléze skrytě naúčtuje v ceně svých služeb. A takové daně se pak berou z příjmů fyzických i právnických osob, z dividend či elektřiny, jsou tu daně majetkové, z nemovitých věcí, z nabytí nemovitých věcí, je tu daň silniční, dědická, darovací a z převodu nemovitosti, je tu selektivní, spotřební a ekologická daň, univerzální daň, DPH…

    Je to prostě celá plejáda toho, co se musí platit. Je toho tolik, že se v tom už nejenom prostý člověk, ale velmi často už i geniální vzdělanec ztrácí. A aby to bylo ještě složitější, předpisy i výše daní a jejich výpočet se co chvíli mění.

    Proč? To je nad slunce jasné. Přece aby lidé neprotestovali nad tím, na kolik je instituce zvaná stát ve skutečnosti vyjde. Čím míň daní je zjevně viditelných, tím je člověk ukonejšenější. A fakt jako den daňové svobody, který zčásti prozrazuje tristní skutečnost, mnozí nechápou nebo ho nedoceňují.

    eura a úředník

    Protože kdyby člověk věděl, kolik peněz jeho vládci strhávají z jeho příjmů, na kolik ho chod toho všeho přijde, mohl by klást nepříjemné otázky, ne-li přímo požadavky, aby se mu za ně dostalo kvalitních služeb.

    Protože kdyby člověk daně platit nemusel, došlo by na slova naší hymny. Byl by to pro něj zemský ráj to na pohled.

  • Dobro a zlo jménem daně

    Dobro a zlo jménem daně


    Bez daní se snad žádný normální stát neobejde. Tyto je třeba vybírat, aby se za tyto prostředky zajistil chod instituce zvané stát, aby bylo z čeho zaplatit politiky, státní úředníky, bezpečnostní složky, vězeňství, část školství či zdravotnictví a podobně. Díky daním žijí nezaměstnaní, sociálně slabí i takzvaně sociálně slabí, nemocní, penzisté a zčásti i děti, z daní se financuje ekologie a infrastruktura…

    postavy a peníze

    Daní pak existuje celá řada druhů. Doléhají na kdeco, co alespoň nepatrně souvisí s financemi nebo majetkem. Člověk si něco vydělá a rázem mu část seberou na daních, člověk si něco koupí a rázem je mu za tento počin rovněž něco strženo, ať už ve viditelné nebo skryté formě.

    Někdy platí člověk daně přímo, někdy je za něj hradí nějaký jiný plátce, jenž mu je posléze skrytě naúčtuje v ceně svých služeb. A takové daně se pak berou z příjmů fyzických i právnických osob, z dividend či elektřiny, jsou tu daně majetkové, z nemovitých věcí, z nabytí nemovitých věcí, je tu daň silniční, dědická, darovací a z převodu nemovitosti, je tu selektivní, spotřební a ekologická daň, univerzální daň, DPH…

    Je to prostě celá plejáda toho, co se musí platit. Je toho tolik, že se v tom už nejenom prostý člověk, ale velmi často už i geniální vzdělanec ztrácí. A aby to bylo ještě složitější, předpisy i výše daní a jejich výpočet se co chvíli mění.

    Proč? To je nad slunce jasné. Přece aby lidé neprotestovali nad tím, na kolik je instituce zvaná stát ve skutečnosti vyjde. Čím míň daní je zjevně viditelných, tím je člověk ukonejšenější. A fakt jako den daňové svobody, který zčásti prozrazuje tristní skutečnost, mnozí nechápou nebo ho nedoceňují.

    eura a úředník

    Protože kdyby člověk věděl, kolik peněz jeho vládci strhávají z jeho příjmů, na kolik ho chod toho všeho přijde, mohl by klást nepříjemné otázky, ne-li přímo požadavky, aby se mu za ně dostalo kvalitních služeb.

    Protože kdyby člověk daně platit nemusel, došlo by na slova naší hymny. Byl by to pro něj zemský ráj to na pohled.

  • Dobro a zlo jménem daně

    Dobro a zlo jménem daně


    Bez daní se snad žádný normální stát neobejde. Tyto je třeba vybírat, aby se za tyto prostředky zajistil chod instituce zvané stát, aby bylo z čeho zaplatit politiky, státní úředníky, bezpečnostní složky, vězeňství, část školství či zdravotnictví a podobně. Díky daním žijí nezaměstnaní, sociálně slabí i takzvaně sociálně slabí, nemocní, penzisté a zčásti i děti, z daní se financuje ekologie a infrastruktura…

    postavy a peníze

    Daní pak existuje celá řada druhů. Doléhají na kdeco, co alespoň nepatrně souvisí s financemi nebo majetkem. Člověk si něco vydělá a rázem mu část seberou na daních, člověk si něco koupí a rázem je mu za tento počin rovněž něco strženo, ať už ve viditelné nebo skryté formě.

    Někdy platí člověk daně přímo, někdy je za něj hradí nějaký jiný plátce, jenž mu je posléze skrytě naúčtuje v ceně svých služeb. A takové daně se pak berou z příjmů fyzických i právnických osob, z dividend či elektřiny, jsou tu daně majetkové, z nemovitých věcí, z nabytí nemovitých věcí, je tu daň silniční, dědická, darovací a z převodu nemovitosti, je tu selektivní, spotřební a ekologická daň, univerzální daň, DPH…

    Je to prostě celá plejáda toho, co se musí platit. Je toho tolik, že se v tom už nejenom prostý člověk, ale velmi často už i geniální vzdělanec ztrácí. A aby to bylo ještě složitější, předpisy i výše daní a jejich výpočet se co chvíli mění.

    Proč? To je nad slunce jasné. Přece aby lidé neprotestovali nad tím, na kolik je instituce zvaná stát ve skutečnosti vyjde. Čím míň daní je zjevně viditelných, tím je člověk ukonejšenější. A fakt jako den daňové svobody, který zčásti prozrazuje tristní skutečnost, mnozí nechápou nebo ho nedoceňují.

    eura a úředník

    Protože kdyby člověk věděl, kolik peněz jeho vládci strhávají z jeho příjmů, na kolik ho chod toho všeho přijde, mohl by klást nepříjemné otázky, ne-li přímo požadavky, aby se mu za ně dostalo kvalitních služeb.

    Protože kdyby člověk daně platit nemusel, došlo by na slova naší hymny. Byl by to pro něj zemský ráj to na pohled.

  • Dobro a zlo jménem daně

    Dobro a zlo jménem daně


    Bez daní se snad žádný normální stát neobejde. Tyto je třeba vybírat, aby se za tyto prostředky zajistil chod instituce zvané stát, aby bylo z čeho zaplatit politiky, státní úředníky, bezpečnostní složky, vězeňství, část školství či zdravotnictví a podobně. Díky daním žijí nezaměstnaní, sociálně slabí i takzvaně sociálně slabí, nemocní, penzisté a zčásti i děti, z daní se financuje ekologie a infrastruktura…

    postavy a peníze

    Daní pak existuje celá řada druhů. Doléhají na kdeco, co alespoň nepatrně souvisí s financemi nebo majetkem. Člověk si něco vydělá a rázem mu část seberou na daních, člověk si něco koupí a rázem je mu za tento počin rovněž něco strženo, ať už ve viditelné nebo skryté formě.

    Někdy platí člověk daně přímo, někdy je za něj hradí nějaký jiný plátce, jenž mu je posléze skrytě naúčtuje v ceně svých služeb. A takové daně se pak berou z příjmů fyzických i právnických osob, z dividend či elektřiny, jsou tu daně majetkové, z nemovitých věcí, z nabytí nemovitých věcí, je tu daň silniční, dědická, darovací a z převodu nemovitosti, je tu selektivní, spotřební a ekologická daň, univerzální daň, DPH…

    Je to prostě celá plejáda toho, co se musí platit. Je toho tolik, že se v tom už nejenom prostý člověk, ale velmi často už i geniální vzdělanec ztrácí. A aby to bylo ještě složitější, předpisy i výše daní a jejich výpočet se co chvíli mění.

    Proč? To je nad slunce jasné. Přece aby lidé neprotestovali nad tím, na kolik je instituce zvaná stát ve skutečnosti vyjde. Čím míň daní je zjevně viditelných, tím je člověk ukonejšenější. A fakt jako den daňové svobody, který zčásti prozrazuje tristní skutečnost, mnozí nechápou nebo ho nedoceňují.

    eura a úředník

    Protože kdyby člověk věděl, kolik peněz jeho vládci strhávají z jeho příjmů, na kolik ho chod toho všeho přijde, mohl by klást nepříjemné otázky, ne-li přímo požadavky, aby se mu za ně dostalo kvalitních služeb.

    Protože kdyby člověk daně platit nemusel, došlo by na slova naší hymny. Byl by to pro něj zemský ráj to na pohled.

  • Dobro a zlo jménem daně

    Dobro a zlo jménem daně


    Bez daní se snad žádný normální stát neobejde. Tyto je třeba vybírat, aby se za tyto prostředky zajistil chod instituce zvané stát, aby bylo z čeho zaplatit politiky, státní úředníky, bezpečnostní složky, vězeňství, část školství či zdravotnictví a podobně. Díky daním žijí nezaměstnaní, sociálně slabí i takzvaně sociálně slabí, nemocní, penzisté a zčásti i děti, z daní se financuje ekologie a infrastruktura…

    postavy a peníze

    Daní pak existuje celá řada druhů. Doléhají na kdeco, co alespoň nepatrně souvisí s financemi nebo majetkem. Člověk si něco vydělá a rázem mu část seberou na daních, člověk si něco koupí a rázem je mu za tento počin rovněž něco strženo, ať už ve viditelné nebo skryté formě.

    Někdy platí člověk daně přímo, někdy je za něj hradí nějaký jiný plátce, jenž mu je posléze skrytě naúčtuje v ceně svých služeb. A takové daně se pak berou z příjmů fyzických i právnických osob, z dividend či elektřiny, jsou tu daně majetkové, z nemovitých věcí, z nabytí nemovitých věcí, je tu daň silniční, dědická, darovací a z převodu nemovitosti, je tu selektivní, spotřební a ekologická daň, univerzální daň, DPH…

    Je to prostě celá plejáda toho, co se musí platit. Je toho tolik, že se v tom už nejenom prostý člověk, ale velmi často už i geniální vzdělanec ztrácí. A aby to bylo ještě složitější, předpisy i výše daní a jejich výpočet se co chvíli mění.

    Proč? To je nad slunce jasné. Přece aby lidé neprotestovali nad tím, na kolik je instituce zvaná stát ve skutečnosti vyjde. Čím míň daní je zjevně viditelných, tím je člověk ukonejšenější. A fakt jako den daňové svobody, který zčásti prozrazuje tristní skutečnost, mnozí nechápou nebo ho nedoceňují.

    eura a úředník

    Protože kdyby člověk věděl, kolik peněz jeho vládci strhávají z jeho příjmů, na kolik ho chod toho všeho přijde, mohl by klást nepříjemné otázky, ne-li přímo požadavky, aby se mu za ně dostalo kvalitních služeb.

    Protože kdyby člověk daně platit nemusel, došlo by na slova naší hymny. Byl by to pro něj zemský ráj to na pohled.

  • Dobro a zlo jménem daně

    Dobro a zlo jménem daně


    Bez daní se snad žádný normální stát neobejde. Tyto je třeba vybírat, aby se za tyto prostředky zajistil chod instituce zvané stát, aby bylo z čeho zaplatit politiky, státní úředníky, bezpečnostní složky, vězeňství, část školství či zdravotnictví a podobně. Díky daním žijí nezaměstnaní, sociálně slabí i takzvaně sociálně slabí, nemocní, penzisté a zčásti i děti, z daní se financuje ekologie a infrastruktura…

    postavy a peníze

    Daní pak existuje celá řada druhů. Doléhají na kdeco, co alespoň nepatrně souvisí s financemi nebo majetkem. Člověk si něco vydělá a rázem mu část seberou na daních, člověk si něco koupí a rázem je mu za tento počin rovněž něco strženo, ať už ve viditelné nebo skryté formě.

    Někdy platí člověk daně přímo, někdy je za něj hradí nějaký jiný plátce, jenž mu je posléze skrytě naúčtuje v ceně svých služeb. A takové daně se pak berou z příjmů fyzických i právnických osob, z dividend či elektřiny, jsou tu daně majetkové, z nemovitých věcí, z nabytí nemovitých věcí, je tu daň silniční, dědická, darovací a z převodu nemovitosti, je tu selektivní, spotřební a ekologická daň, univerzální daň, DPH…

    Je to prostě celá plejáda toho, co se musí platit. Je toho tolik, že se v tom už nejenom prostý člověk, ale velmi často už i geniální vzdělanec ztrácí. A aby to bylo ještě složitější, předpisy i výše daní a jejich výpočet se co chvíli mění.

    Proč? To je nad slunce jasné. Přece aby lidé neprotestovali nad tím, na kolik je instituce zvaná stát ve skutečnosti vyjde. Čím míň daní je zjevně viditelných, tím je člověk ukonejšenější. A fakt jako den daňové svobody, který zčásti prozrazuje tristní skutečnost, mnozí nechápou nebo ho nedoceňují.

    eura a úředník

    Protože kdyby člověk věděl, kolik peněz jeho vládci strhávají z jeho příjmů, na kolik ho chod toho všeho přijde, mohl by klást nepříjemné otázky, ne-li přímo požadavky, aby se mu za ně dostalo kvalitních služeb.

    Protože kdyby člověk daně platit nemusel, došlo by na slova naší hymny. Byl by to pro něj zemský ráj to na pohled.

  • Dobro a zlo jménem daně

    Dobro a zlo jménem daně


    Bez daní se snad žádný normální stát neobejde. Tyto je třeba vybírat, aby se za tyto prostředky zajistil chod instituce zvané stát, aby bylo z čeho zaplatit politiky, státní úředníky, bezpečnostní složky, vězeňství, část školství či zdravotnictví a podobně. Díky daním žijí nezaměstnaní, sociálně slabí i takzvaně sociálně slabí, nemocní, penzisté a zčásti i děti, z daní se financuje ekologie a infrastruktura…

    postavy a peníze

    Daní pak existuje celá řada druhů. Doléhají na kdeco, co alespoň nepatrně souvisí s financemi nebo majetkem. Člověk si něco vydělá a rázem mu část seberou na daních, člověk si něco koupí a rázem je mu za tento počin rovněž něco strženo, ať už ve viditelné nebo skryté formě.

    Někdy platí člověk daně přímo, někdy je za něj hradí nějaký jiný plátce, jenž mu je posléze skrytě naúčtuje v ceně svých služeb. A takové daně se pak berou z příjmů fyzických i právnických osob, z dividend či elektřiny, jsou tu daně majetkové, z nemovitých věcí, z nabytí nemovitých věcí, je tu daň silniční, dědická, darovací a z převodu nemovitosti, je tu selektivní, spotřební a ekologická daň, univerzální daň, DPH…

    Je to prostě celá plejáda toho, co se musí platit. Je toho tolik, že se v tom už nejenom prostý člověk, ale velmi často už i geniální vzdělanec ztrácí. A aby to bylo ještě složitější, předpisy i výše daní a jejich výpočet se co chvíli mění.

    Proč? To je nad slunce jasné. Přece aby lidé neprotestovali nad tím, na kolik je instituce zvaná stát ve skutečnosti vyjde. Čím míň daní je zjevně viditelných, tím je člověk ukonejšenější. A fakt jako den daňové svobody, který zčásti prozrazuje tristní skutečnost, mnozí nechápou nebo ho nedoceňují.

    eura a úředník

    Protože kdyby člověk věděl, kolik peněz jeho vládci strhávají z jeho příjmů, na kolik ho chod toho všeho přijde, mohl by klást nepříjemné otázky, ne-li přímo požadavky, aby se mu za ně dostalo kvalitních služeb.

    Protože kdyby člověk daně platit nemusel, došlo by na slova naší hymny. Byl by to pro něj zemský ráj to na pohled.